< Dotaz k Bibli z listu Judy

Otázka: Kdo je Juda v 1. listu Judy?

Odpověď: Juda je bratr Jakuba. Existovalo více než jeden Jakub, ale tento Jakub a Juda byli pravděpodobně nevlastní bratři Ježíše. Dalšími možnostmi jsou apoštol Jidáš (ne Iškariotský) a Jidáš, vůdce v Jeruzalémě, který byl vyslán spolu s Pavlem, Barnabášem a Silasem ve Skutcích15:22 .

Otázka: Jaké jsou v Judově listu 1 podobnosti a rozdíly mezi touto knihou a 2. Petrovým listem?

Odpověď: Podobnosti:

1. Služebník Ježíše Krista ve 2. Petrově 1:1 a v Judově 1

2. Společná spása ve 2. Petrově 1 a v Judově 3

3. „Milovaní“ (4x ve 2. Petrově a 3x v Judově)

4. Použití neobvyklého řeckého slova (despotes) ve 2. Petrově 2:1 a v Judově 4.

5. Pomlouvání slavných bytostí ve 2. Petrově 2:10 a v Judově 8

6. Sodoma a Gomora ve 2. Petrově 2:6–9 a v Judově 7

7. Kristův budoucí soud ve 2. Petrově 3:7, 10, 12–14 a v Judově 13–15, 21

8. Podobné závěry: „nyní i až do dne věčnosti. Amen“ ve 2. Petrově3:18 a „nyní i na věky věků. Amen“ v Judově 25

Rozdíly:

1. Tam, kde se texty podobají, je 2. list Petrův obecně podrobnější, výjimkou jsou slavné bytosti.

2. Apoštol 2. Petr 1:1 vs. bratr Jakuba, Juda 1

3. Milost a pokoj skrze poznání (2. Petrův list 1:2) vs. milosrdenství, pokoj a láska (Juda 2)

4. Délka: 2. list Petrův je dvakrát delší než list Judy (937 slov oproti 458 slovům v řečtině).

5. Další témata: například 2. list Petrův 3:15–16 zmiňuje Pavla.

6. Juda používá velmi barvité metafory

7. 2. list Petrův obsahuje další příklady o Noemovi a psech.

8. Dvě zmínky o apokryfech v listu Judy

9. V Judově listu se bojuje za víru, zatímco ve 2. Petrově listu se uniká zkáze.

10. Juda 7,13 klade důraz na věčnost, zatímco 2. list Petrův 3:3–8,12 klade důraz na čas.

11. Zatímco list Judův je velmi stručný, 2. list Petrův je napsán tak, aby chránil před lidmi, kteří věří v „tvrdý kalvinismus“. Příklady jsou: „nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání“ (2. Petrův 3:9), „zapírají Pána, který je vykoupil“ (2. Petrův 2:1), a ti, kteří unikli zkaženosti světa a znovu se do ní zapletli (2. Petrův2:19 –22).

Shrnutí: Rozdíly a podobnosti lze vysvětlit tím, že se jedná o dva muže s poněkud odlišnými styly, kteří spolu velmi pravděpodobně hovořili a psali v podobné době o podobných problémech, přičemž Petr napsal rozsáhlejší dopis.

Otázka: Skeptik Bart Ehrman píše: „Je těžké uvěřit, že tyto dva dopisy [Jakubův a Judův] mohly být napsány dvěma aramejsky mluvícími rolníky z Galileje z nižších vrstev (o jejichž slavnějším bratrovi [Ježíši] není známo, že by uměl psát, natož sestavit složitou pojednání v řečtině).“ Jesus, Interrupted, str. 134–135

Jinde Ehrman píše: „Máme určité informace o tom, co znamenalo být rolníkem z nižších vrstev ve venkovských oblastech Palestiny v prvním století. Jedním z důsledků bylo, že člověk byl téměř jistě negramotný. Sám Ježíš byl v tomto ohledu velkou výjimkou, protože evidentně uměl číst (Lukáš4:16 –20), ale nic nenasvědčuje tomu, že by uměl psát… Kolik lidí umělo číst? Negramotnost byla v Římské říši velmi rozšířená. V nejlepším případě bylo možná 10 procent obyvatelstva přibližně gramotných. A těch 10 procent tvořily zámožné vrstvy… Nic v evangeliích ani ve Skutcích nenaznačuje, že by Ježíšovi následovníci uměli číst, natož psát. Ve Skutcích se dokonce nachází zmínka, v níž jsou Petr a Jan označeni za „negramotné“ (Skutky4:13 ) – což je starověký výraz pro negramotnost.“ (Jesus, Interrupted, str. 105–106). Také v knize Lost Christianities, str. 203.

A: Ehrman to říká, protože nevěří, že by lidé v Galileji mluvili řecky. A to navzdory tomu, že na jejich mincích byl řecký nápis a že byli ze tří stran obklopeni řecky mluvícími regiony. Existují přinejmenším čtyři argumenty, které naznačují, že se Ehrman mýlí.

1. Blízkost Kafarnaumu a Fénicie: Nazaret, kde Ježíš vyrůstal, ležel asi 15 mil od Fénicie v jednom směru a jen asi 20 mil od Kafarnaumu, kde žilo mnoho řecky mluvících lidí. Galilea sousedila na západě, severu a východě s řecky mluvícími oblastmi. Na východ od Galileje se nacházela „Dekapole“, což v řečtině znamená „deset měst“. V této oblasti žil gerasenský posedlý. Stáda prasat chovali (a tedy i konzumovali) řecky mluvící lidé, kteří tam žili. Ježíš tam kázal, když překročil Galilejské jezero. Když k nim kázal, jistě mluvil řecky.

2. Mince z Galileje: Následující text je převzat z knihy Marka A. Chanceyho *Greco-Roman Culture and the Galilee of Jesus* (Cambridge University Press, 2005). Autor uvádí, že pokud jde o mince z Galileje, „nápisy byly obvykle v řečtině, ačkoli několik mincí nalezených v Palestině nese hebrejské nápisy.“ (str. 168) … „Dalším rysem, který odlišoval hasmonejské mince, bylo omezené používání řečtiny. Řecké znaky a monogramy, jejichž význam není jasný, se nacházejí na některých mincích Hyrkana I. Většina jeho mincí však používá hebrejské písmo, které bylo již v době jeho vlády starobylé;“ (tamtéž, str. 169) … „alespoň jedna mince Agrippy II. byla pravděpodobně ražena v Galileji, o čemž svědčí řecké slovo ‚Tiberias‘ obklopené věncem na její rubové straně. Na lícní straně se nachází vyobrazení palmové ratolesti a nápis … [v řečtině] ‚Král Agrippa, Vítězství císaře‘.“ (tamtéž, str. 183)

3. Gramotnost v Římské říši není relevantní: Ehrman zapomíná, že podíl lidí v Římské říši (Španělsko, Británie, Německo atd.), kteří neuměli číst, je irelevantní; důležité je, jaký podíl vzdělaných lidí byl mezi Židy v Judeji a Galileji. Židé měli mnohem vyšší úroveň vzdělání než většina ostatních národů v Římské říši. Skutečnost, že Sanhedrin obvinil Petra a Jana z toho, že jsou nevzdělaní, ještě neznamená, že tomu tak skutečně bylo.

4. Gramotnost v Palestině: Jen na okraj, v Deir Alla v Jordánském údolí našli archeologové cvičný zápis školáka, v němž se třikrát zmiňuje Balám, syn Beorův. Radiokarbonová analýza datovala tento nález do let 800/760 př. n. l.

Otázka: Napsal Juda v Jde 3 další dopis o naší společné spáse?

Odpověď: Juda měl v úmyslu napsat jeden druh dopisu, ale pak si to rozmyslel. Řecké slovo přeložené jako „usilovně bojovat“ je to, z něhož pochází naše slovo „agonizovat“. Neexistuje žádný důkaz, ani pro, ani proti, že by Juda později napsal druhý dopis. Kdyby to udělal, Bůh nebyl povinen zajistit jeho zachování; Bůh mohl zachovat jakékoli dopisy, které si přál.

Navíc zde uvedená fráze vůbec nenaznačuje, že by Juda musel napsat druhý dopis. Znamená to prostě, že Juda by raději psal o tom, jak veliká je naše společná spása, a litoval, že je takový dopis vůbec zapotřebí.

Jen na okraj: když (správně a oprávněně) kritizujeme jiné věřící, jak to činil Juda, měli bychom následovat jeho příklad a činit tak s obavou a lítostí nad tím, že situace je taková, že je napomenutí nutné.

Otázka: Do jaké míry bychom měli v Júdovi 3 pouze hovořit o víře, a do jaké míry bojovat za víru proti herezím?

Odpověď: Záleží to opravdu na konkrétní situaci a na obecné kultuře. Juda dával přednost sdílení o víře, ale cítil naléhavou potřebu změnit přístup, možná na základě toho, co slyšel. Někdy musíme naléhavě změnit přístup a zabývat se učením vlků, kteří útočí na církev. Když není situace naléhavá, měli bychom i tak poskytovat určité učení na obranu stáda. Obecně však většinu času bychom měli být jako Juda a dávat přednost sdílení o naší společné spáse.

Otázka: Jak mohli v Júdovi 4–10 lidé, kteří žili v nemravnosti, oddávali se nepřirozeným žádostem, zkažovali tělo, společně se oddávali hýření a následovali bezbožné vášně, zaskočit sbor nepřipravený?

Odpověď: Lidé mohou dělat věci v tajnosti. Juda neříká, že by se těchto věcí dopouštěli během bohoslužeb. Spíše je dělali bez vědomí ostatních členů sboru, nebo se možná dokonce pokoušeli svést z cesty několik dalších členů sboru, a přesto byli stále tolerováni. Ještě horší je, že někteří odpadlíci, kteří potřebují být odhaleni, jsou vedoucími v církvi.

Otázka: Jaký byl v Júdovi 5 smysl toho, že byli Izraelité vysvobozeni z Egypta a poté většina z nich zničena?

Odpověď: V odpovědi je třeba zvážit tři body.

1) Lidé se mohli rozhodnout, zda půjdou s Mojžíšem, či nikoli. Ve skutečnosti s nimi šlo smíšené množství lidí, včetně neizraelitů (Exodus 12:38).

2) Lidé zpočátku byli ochotni odejít a následovat Boha a Mojžíše, ale pak si to rozmysleli a v Exodu 16:3 si přáli, aby byli zpátky v Egyptě.

3) Měli bychom se poučit z toho, že stejně jako oni není k ničemu vydat se správným směrem, pokud se pak odvrátíme a chceme se vrátit tam, odkud jsme přišli.

Otázka: O kom se v Júdově listu 6 zmiňuje Júd jako o spoutaných andělech?

Odpověď: Jsou to padlí andělé, kteří jsou v současné době svázáni. Existují tři různé názory.

1. Někteří spoutáni, někteří volní: Dnes jsou někteří démoni spoutáni a někteří jsou volní a páchají zlo na zemi. I ti volní démoni, s nimiž se Ježíš setkal, se báli, že je Ježíš uvrhne do propasti.

2. Všichni částečně spoutáni: Jiný názor je, že všichni démoni jsou v současné době spoutáni, ale i ve spoutaném stavu mohou ovlivňovat lidi. Jak analogicky uvádí kniha Bible Difficulties and Seeming Contradictions (str. 225–226): „Člověk může být uvězněn ve věznici na doživotí a přesto mu může být za určitých podmínek a omezení uděleno privilegium procházet se po vězeňském dvoře nebo dokonce mimo něj.“ Více o tomto názoru najdete v knize „Christian Theology“ od Millarda J. Ericksona, str. 447–448.

3. Kombinace: Můj názor je hybridem obou předchozích. Různí démoni mohou mít různá omezení a různou míru svobody. Juda jasně říká, že omezení některých démonů byla zpřísněna. Žádný démon však nemůže jít proti Kristovým příkazům.

Otázka: Jsou svázaní andělé v Júdovi 6 ti samí, o nichž se píše v Genesis 6, kde byli Nefilim potomky andělských bytostí a lidských žen?

Odpověď: Názory na tuto otázku se liší.

Ano. Židovská apokryfní kniha 1. Enocha v první a nejstarší ze svých pěti „knih“ uvádí, že tomu tak bylo (1. Enoch 6). Někteří raní křesťané chovali k 1. Enochovi velkou úctu.

Ne. Mohlo by se to vztahovat na vzbouřené démony obecně. Více k této odpovědi najdete v knize „1001 Bible Questions Answered“ na str. 65.

V každém případě se zde hovoří o padlých andělech v množném čísle a neříká se zde nic o tom, že by Satan sváděl Evu, jak věří falešné náboženství Církve sjednocení reverenda Moona.

Otázka: Můžeme na základě Júd 6–7 „usuzovat, že andělé padli v důsledku nemorálního činu nepřirozené chtíče“, jak učil kacíř reverend Moon v pátém vydání (1977) knihy Božský princip, str. 71–72?

Odpověď: Ne. List Judovi 5–7 uvádí tři příklady: Izraelity, kteří vyšli z Egypta (verš 5), anděly, kteří opustili svůj vlastní domov (verš 6), a Sodomu a Gomoru (verš 7). Judův list se o pádu lidstva vůbec nezmiňuje.

Otázka: Kdy se v Judově listu 9 archanděl Michael přel se Satanem o Mojžíšovo tělo?

Odpověď: Písmo to neuvádí a nikde jinde v Písmu se o tom nemluví. Juda se o tom zmiňuje, aby zdůraznil jinou myšlenku, takže zřejmě předpokládal, že čtenáři o tom již slyšeli. Zmínka o tom se nachází v apokryfním díle „Nanebevzetí Mojžíše“, které se také nazývá „Mojžíšův testament“. Máme k dispozici většinu textu „Nanebevzetí Mojžíše“, s výjimkou závěru, který pravděpodobně obsahoval tento příběh.

Otázka: Co je v Judově listu 11 míněno „cestou Kaina“?

Odpověď: O Kainovi, synu Adama a Evy a vrahovi svého bratra Ábela, se píše v Genesis 4:1–24. O Kainovi toho víme jen málo, kromě jedné významné skutečnosti: jeho oběť Hospodinu byla bezkrvná a Bůh ji nepřijal. Jak dnes v některých liberálních církvích, tak i tehdy v gnostických náboženstvích se lidé snažili o „bezkrvné křesťanství“; o Ježíše, jehož krev nezaplatila za naše hříchy.

Otázka: Proč je v 1. listu Judy 11 zmíněn Balám?

Odpověď: Balám se lišil od těch dvou ostatních v tom, že se otevřeně nevzpíral Boží autoritě. Balám stále vzdával Bohu čest. Uvědomoval si však, že být prorokem je zdrojem bohatství. Balám si myslel, že stačí, když se bude snažit balancovat na tenké hranici – být co nejdále od Boží vůle, aniž by zašel příliš daleko v neposlušnosti vůči Bohu.

Otázka: Proč je v Jde 11 zmíněn Korach (Core)?

A: Korach byl Levita zmíněný v knize Numeri 16:1–38. On a jeho spojenci chovali zášť vůči Mojžíšovi a obviňovali ho, že se snaží „ustanovit se za vládce nad námi“ (Numeri 16:13), a nelíbilo se jim, že Áron je veleknězem, který přináší oběti. Korach přesvědčil 250 mužů a další, aby se vzbouřili proti Božímu vedení. Mojžíš s Korachem nebojoval, ale přenechal tuto záležitost Bohu. Bůh způsobil, že se země otevřela a pohltila stany a rodiny Koracha a vůdců vzbouřenců. Poté Bůh způsobil, že vyšlehl oheň a pohltil těch dalších 250 mužů. Společným rysem Kaina, Baláma a Koracha je to, že se odmítli podřídit Boží autoritě.

Otázka: Co jsou v Júdovi 12 mraky bez vody?

Odpověď: Pro vyprahlou zemi jsou to velké, důležitě vypadající věci, které slibují mnoho, ale nic nepřinášejí. Dělají velkou show, ale pak je vítr odžene.

Otázka: Co jsou v Judově listu 12 ty neplodné stromy na podzim, dvakrát mrtvé?

Odpověď: Mohlo by to znamenat stromy, které jsou zcela mrtvé, nebo stromy, které byly zabity dvakrát. Ať tak či onak, mnoho stromů vypadá na podzim mrtvě, když už nemají listí, a většina plodů se objeví až příští rok. Ale tyto stromy jsou skutečně mrtvé, nikdy nekvetou ani nepřinesou ovoce. Jejich vrchol vypadá mrtvě jako spící stromy bez listí. Ale protože jsou vykořeněné, jsou mrtvé kořeny, větve i celý strom, od vrcholu až po kořeny.

U člověka by se to mohlo vztahovat na druhou smrt ve Zjevení 21:8 nebo na ty, kteří znali Krista, ale později odpadli od víry, jak je uvedeno v Židům 6:4–8 a 2. Petrově 2:20–22.

Otázka: Proč se v Júdovi 13 zmiňují divoké vlny moře?

Odpověď: Divoké vlny moře mají velkou sílu. Zatímco sílu lze často využít k dobrému, jako například u mlýna na řece, tato síla nebude ničím ovládána. Voda se prudce pohybuje sem a tam a vytváří pouze pěnu. Tato síla je nejen k ničemu, ale je dokonce destruktivní.

Otázka: Proč se v Júdovi 13 zmiňují bloudící hvězdy?

Odpověď: Obraz bloudící hvězdy představuje jednu ze šesti nebo sedmi hvězd, která si neudržuje své pevné místo mezi ostatními hvězdami, ale bloudí po nebi, kam se jí zlíbí. Dnes těmto tělesům říkáme planety. Kdybyste použili bloudící hvězdu jako navigační pomůcku, ztratili byste se stejně jako ta bloudící hvězda.

Otázka: O kterého Enocha se jedná v Júdovi 14?

A: Nejedná se o Enocha, který byl synem Kaina v Genesis 4:17. Jedná se spíše o Enocha, potomka Seta a sedmého v pořadí od Adama v Genesis 5:21–24. Je to ten samý Enoch, který chodil s Bohem a kterého Bůh vzal do nebe. Enoch v Genesis 4:17, syn Kaina a třetí v pořadí od Adama, je jiná osoba.

Otázka: Proč v Júdovi 14–15 citoval Júd z pseudoapokryfní Knihy 1. Enocha jako z pravdivého zdroje?

Odpověď: Protože tento verš je pravdivý, ačkoli v jiných částech 1. knihy Enocha, která byla známa již před rokem 110 př. n. l., se vyskytují chyby. V odpovědi je třeba zohlednit čtyři body.

1. Ačkoli se citát nachází v 1. knize Enocha, není jisté, že by Juda citoval přímo z této knihy. I když jsou slova téměř stejná, mohla pocházet ze společného zdroje. Tímto společným zdrojem mohla být kniha obsahující toto pravdivé proroctví, nebo jím mohl být sám Bůh.

2. Kniha 1. Enocha prošla změnami. Ačkoli se jedná o předkřesťanské dílo, někteří se domnívají, že tento citát byl vložen až po sepsání listu Judy a před 15. stoletím nějakým zmateným mnichem. Rozhodněte se sami; zde je citát ze Svitku od Mrtvého moře 4Q204; všimněte si mezer. „… myriády jeho svatých … tělo pro všechny jejich … pyšné a zlé …“ (Tento citát pochází z publikace The Dead Sea Scrolls, přeložil Florentino García Martínez; původně vydáno ve španělštině jako Textos de Qumrán).

3. Není nepravděpodobné, že Juda skutečně citoval z knihy 1. Enocha, a to je v pořádku. Kniha 1. Enocha měla nejméně pět různých autorů a tento verš pochází z první a nejstarší části. Kniha 1. Enocha je směsicí pravdy a omylů a Bůh možná nechal Judu záměrně citovat pravdu právě odtud, aby toto pravdivé Boží proroctví nebylo zachováno pouze v mimobiblických zdrojích.

4. I když 1. Enochova kniha obsahuje alespoň jednu božskou pravdu, neznamená to, že by měla být součástí Písma. Nestačí, aby kniha zachovala několik slov od Boha; musí být zcela v souladu s tím, co Bůh v Písmu chce. Spisy Wesleyho, Luthera a Kalvína také obsahují mnoho Boží pravdy, ale to neznamená, že by některý z nich byl bez omylu, a oni sami by měli námitky proti tomu, aby jejich spisy byly považovány za Písmo.

Stručně řečeno, jak řekl Hank Hanegraaff v rozhlasovém pořadu „Bible Answer Man“ na10/29/1997 : kniha 1. Enocha byla velmi vážená. To, že je vážená, znamená, že obsahuje mnoho pravd, ale neznamená to, že je božsky inspirovaná. Mohu říci, že Ježíš přijde znovu. To je pravda, ale neznamená to, že jsem božsky inspirovaný.

Otázka: Vzhledem k tomu, že v Júdovi 14–15 Júd [údajně] čerpal inspiraci z neinspirované knihy 1. Enocha 1:9, jak mohou křesťané kritizovat Josepha Smitha za to, že čerpal inspiraci z pohanské egyptské Knihy mrtvých, když Joseph Smith psal mormonskou Knihu Abrahama?

Odpověď: Kniha 1. Enocha je mimobiblická židovská kniha smíšeného původu, obsahující směs pravdy a omylů. Judův citát odpovídá verši v Knize 1. Enocha. Nic nevylučuje možnost, že Enoch to skutečně řekl.

Naopak, mnozí prokázali, že svitek, o kterém Joseph Smith podvodně tvrdil, že z něj přeložil mormonskou Knihu Abrahama, byl modlářskou, pohanskou knihou.

Shrnutí:

1. Nelze dokázat (ani vyvrátit), že Juda tento verš převzal z knihy Enocha.

2. I kdyby Juda tento verš převzal z 1. knihy Henochovy, jedná se o kompilovanou knihu, která může obsahovat úryvky božsky inspirovaných proroctví.

3. V ostrém kontrastu s tím byl falešný překlad Josepha Smitha z knihy o modlách, egyptské Knihy mrtvých.

Více o Josephu Smithovi a mormonské Knize Abrahama

Pozadí židovské knihy 1. Enocha:

První kniha Enocha je kompilací pěti částí, které byly napsány v různých dobách různými autory. Uvedená citace pochází z první a nejstarší části. Je však možné, že byla přidána až později. Nejstarší dochovaná kopie je fragment z Svitků od Mrtvého moře. Nejstarší kopie obsahující tuto citaci však pochází z 15. století z Etiopie. Obsahuje sice určitou pravdu, ale má i mytologické aspekty, zejména díky zmínkám o různých andělech a démonech. Kniha 1. Enocha není pro moderní svět ztracena.

Pozadí egyptské Knihy mrtvých:

Egyptská Kniha mrtvých se pravděpodobně příliš nečetla. Jejím účelem bylo spíše být pohřbena spolu s bohatým zemřelým jako magický talisman, který mu usnadní vstup do posmrtného života. Variant Knihy mrtvých bylo tolik, kolik existovalo jejích kopií, protože v každé z nich bylo zapsáno jméno zesnulého. Mnozí přeložili ten konkrétní fragment, který Joseph Smith údajně použil k překladu Knihy Abrahama. Z mormonského zdroje si můžete přečíst překlad v knize The Message of the Joseph Smith Papyri od Hugha Nibleyho (Deseret Book, 1975). Z nemormonských zdrojů si můžete přečíst knihu *The Changing World of Mormonism* od Jeralda a Sandry Tannerových (Moody Press, 1981), str. 360, nebo knihu *The Book of Abraham Papyrus Found*, str. 14. Všechny tři překlady jsou v podstatě stejné.

Souvislosti týkající se mormonské Knihy Abrahama:

Podle Josepha Smitha byla mormonská Kniha Abrahama údajně sepsána samotným Abrahamem o jeho cestách po Egyptě. Joseph Smith tvrdil, že byla napsána ve stejném jazyce jako Kniha Mormonova, a že ji Joseph Smith přeložil s nadpřirozenou pomocí. Mormoni ze Salt Lake City (LDS) mají čtyři svatá písma a jedno z nich, „Perla velké ceny“, obsahuje Knihu Abrahama jako jednu ze svých částí. Kniha Abrahama 1:21–26 je jediným mormonským biblickým základem pro mormonskou doktrínu namířenou proti černochům. Tato doktrína tvrdila, že černochové nikdy nemohou zastávat nejvyšší kněžství. Tato doktrína byla mormonskou církví změněna v roce 1978.

Souvislosti tvrzení Josepha Smitha:

1. Joseph Smith tvrdil, že „přeložil“ svitky uvedené v knize „Drahocenná perla“ na str. 29.

2. Tři ze čtyř původních anglických kopií obsahovaly egyptské znaky vedle anglického textu.

3. Tyto tři obrázky se shodují.

4. Nejvýraznějším důkazem ze všeho je, že Joseph Smith napsal knihu „Egyptská abeceda a gramatika“, v níž se údajně pokoušel učit ostatní svou falešnou egyptštinu.

5. Smith přeložil v průměru více než 100 slov na jeden egyptský hieroglyf, zatímco správný poměr měl být jedno až dvě slova na jeden hieroglyf.

6. V té době nikdo Josepha Smitha při tomto podvodu neusvědčil, protože v Americe v té době nebyl nikdo, kdo by uměl číst staroegyptštinu.

Shrnutí: Mormoni mají jako součást svých písem falešný překlad modlářské, pohanské knihy. Ačkoli někteří z nich vidí podobnost mezi svou situací a veršem z Judy 14, který se nachází v 1. knize Henochově, situace je zcela odlišná, protože:

1. I kdyby Juda skutečně citoval z knihy 1. Enocha, nejedná se o modlářskou, okultní knihu. Je to židovská kniha, v níž se mísí pravda s omylem.

2. Nelze s jistotou určit, zda Juda skutečně citoval z knihy 1. Enocha. Mohli mít společný zdroj, nebo to mohlo být do 1. Enocha přidáno před 15. stoletím nějakým zmateným mnichem.

Otázka: Co se v Júdovi 16 a 2. Petrově 2:18 míní ústy, které „chrlí aroganci“, a „vznešenými, ale prázdnými slovy“, a dělají to lidé i dnes?

Odpověď: Řecké slovo hyperonka zde doslovně znamená „nafoukaný“ nebo „opuchlý“. Je použito v obou verších a pronášení takových „opuchlých“ slov znamená vydávat přehnaná prohlášení o vlastní důležitosti a užitečnosti. Lidé dnes mohou mít dojem, že si jich ostatní budou více vážit, pokud o sobě budou pronášet nepravdivá nebo přehnaná tvrzení. Jejich první chybou je domnívat se, že jim ostatní uvěří. Jakmile jednou ztratí důvěryhodnost, je těžké ji znovu získat.

Otázka: Vzhledem k tomu, že podle Juda 21 nemůžeme ztratit své spasení, jak a proč se udržujeme v Boží lásce?

Odpověď: Někteří opravdoví křesťané věří, že lidé mohou ztratit své spasení. Jiní tomu nevěří. Bez ohledu na to se však všichni shodnou na tom, že stejně jako dítě může dělat věci, které přivádějí k slzám jak jeho rodiče, tak i jeho samotné, i my můžeme dělat věci, které zlomí Boží srdce. Stejně jako dítě může chtít utéct z domova, i my se, podobně jako Jonáš, můžeme pokusit utéct od Boha. I křesťané se mohou zaplést do sekty nebo se odvrátit od víry. Pokud však mají jít do nebe, vytrvají a vrátí se.

Otázka: Jakých sedm přikázání je v Júdovi 22 dáno věřícím?

Odpověď: Je jich sedm.

Juda 3 Usilovně bojujte za víru

Juda 17 Pamatujte na učení a zejména na varování apoštolů.

Juda 20 Upevňujte se ve své nejsvětější víře

Juda 20 Modlete se v Duchu Svatém

Juda 21 Zůstaňte v Boží lásce

Juda 21 Očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista, které vám přinese věčný život

Juda 22–23 Mějte milosrdenství s těmi, kdo pochybují; jiné zachraňujte tím, že je vytrhnete z ohně, a dalším prokazujte milosrdenství smíšené s bázní.

Otázka: Co v Júdovi 23 znamená „vyrvat někoho z ohně“?

Odpověď: Zní to podobně jako v Amosovi 4:11, kde jsou Izraelité popsáni jako „uhlík vytržený z ohně“. I velekněz Jozue byl v Zachariášovi 3:2 „uhlíkem vytrženým z ohně“. Když už se poleno v ohni začalo hořet, vytrhnout ho znamená vyjmout ho z ohně, aby neshořelo. Podobně chceme sdílet evangelium s hříšníky, aby mohli slyšet evangelium skrze naše slova a Bůh je skrze nás mohl zachránit z ohně pekla. Nemůžeme nahradit kříž, ale můžeme být nástrojem při zvěstování poselství kříže, abychom přivedli lidi ke Kristu.

Otázka: Jak víme, že kniha Juda byla napsána právě Judem?

Odpověď: Autor uvedl, že je to Juda, a to je jediný důkaz, který máme, ať už pro či proti.

Otázka: Jak víme, že dnešní znění listu Judova je spolehlivým zachováním toho, co bylo původně napsáno?

Odpověď: Existují přinejmenším čtyři důvody.

1. Bůh slíbil, že zachová své slovo v Izaiášovi 55:10–11; Izaiášovi 59:21; Izaiášovi 40:6–8; 1. Petrově 1:24–25 a Matoušovi 24:35.

2. Svědectví rané církve. Zde jsou autoři, kteří odkazovali na verše v listu Judy. Z 25 veršů listu Judy citovali nebo na ně naráželi autoři z doby před nicejským koncilem s výjimkou sedmi (6 veršů plus 2 poloviny veršů). Jedná se o Judy 2, 18, 20–22a, 23b–25.

Irenaeus (182–188 n. l.) – Juda 3: „víra, která nám byla předána“ – Irenaeus, Fragment 36, str. 574. V řeckém textu je v Judově 3 místo „nám“ uvedeno „svatí“, ale kromě toho se jedná o přesnou formulaci. Tato formulace se vyskytuje pouze v Judově 3.

Irenej (182–188 n. l.) naráží na Júdův list 7, kde se zmiňuje o Sodomě a Gomoře za dnů Lota jako o příkladu spravedlivého Božího soudu. Irenej, Proti kacířstvím, kniha 4, kap. 36.4, s. 516. Koncept, že Sodoma a Gomora slouží jako příklad, se v Bibli vyskytuje pouze v Judově listu 7 a 2. Petrově listu 2:6.

Muratoriho kánon (190–217 n. l.): „Jan napsal Zjevení. Dva listy patřící Janovi nebo nesoucí jméno Jan. List Judy.“ ANF, sv. 5, str. 603.

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje verše 5 a 6 z listu Judy jako slova Judy. „Učitel“, kniha 3, kap. 8, str. 282

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) cituje část Judy 19, 22b, 23a; *Stromata*, kniha 6, kap. 8, s. 495

Klement Alexandrijský (193–202 n. l.) označuje verše 8–17 listu Judy jako „Juda prorokoval“. Stromata, kniha 3, kap. 2, str. 383

Klement Alexandrijský (193–217/220 n. l.) cituje Júdův list 1,4–14,19 jako dílo Júda ve fragmentech z díla Cassiodora, str. 573.

Tertullian (198–220 n. l.) zmiňuje spisy apoštola Judy v díle O oděvu žen, kniha 1, str. 16.

Tertullian (198–220 n. l.) naráží na Judův list 23 v díle O skromnosti, kap. 18, str. 94. „… odepřeno hříšníkům, zejména těm, kteří byli ‚poskvrněni tělem‘,“

Origenes (225–254 n. l.) při rozebírání biblických knih cituje verš 1 z listu Judy jako dílo Judy. Origenův Komentář k Matoušovi, kniha 10, kap. 17, str. 424. Část verše 1 z listu Judy jako dílo Judy cituje také ve svém komentáři k Matoušovi, kniha 13, kap. 27, str. 491.

Origenes (225–254 n. l.) volně cituje tři čtvrtiny verše 8 listu Judy. Origenův Komentář k Matoušovi, kniha 10, kap. 24, str. 430

Anonymní pojednání proti Novatianovi (254–256 n. l.), kap. 16, str. 662, cituje Judův list 14,15

Po Nicejském koncilu

(polovina) Eusebiova „Církevní historie“ (323–326 n. l.), kniha 2, kap. 23, str. 128 uvádí, že Jakub a Juda údajně napsali listy, které nesou jejich jména, ačkoli je to sporné. „Nicejští a postnicejští otcové“, druhá série, sv. 1, str. 128

Athanasius (367 n. l.) neodkazuje na žádné konkrétní verše v listu Judy, ale ve svém „Svátečním dopise“ č. 39, str. 552, uvádí seznam knih Nového zákona, včetně listu Judy

Dílo „Synopsis Scripturae Sacrae“ (350–370 n. l. nebo 5. století) zmiňuje knihu Judy jako součást Nového zákona. Cituje celý 1. verš Judy.

Cyril Jeruzalémský (cca 349–386 n. l.) zmiňuje Judův list v „Sedmi katolických epištolách Jakuba, Petra, Jana a Judy“ v přednášce 4.36, str. 28

X. Didymus Slepý (398 n. l.) odkazuje na verše 4 a 19 v listu Judy. Knihu Judy však jako Písmo odmítá, protože cituje apokryfní knihy.

Schizmatický Lucifer z Cagliari na Sardinii (361–cca 399 n. l.) odkazuje na verše 1, 3, 4, 5, 8 a 12 listu Judy.

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) odkazuje na Juda 8

Epifanius ze Salamisu (360–403 n. l.) zmiňuje čtyři evangelia, 14 listů Pavla, Jakuba, Petra, Jana, Judy, Skutky apoštolů, Zjevení sv. Jana, Moudrost Šalomounovu a Sirach (= Ekleziastik).

Jeroným (373–420 n. l.) odkazuje na Judův list 8,23

Jeroným (373–420 n. l.) zmiňuje jménem „Nový zákon“, Matouše, Marka, Lukáše a Jana jako „Pánovu čtveřici“, sedm církevních listů Pavla, List Židům, listy Timoteovi, Titovi a Filemonovi, Skutky apoštolů, sedm epištol od Jakuba, Petra, Jana a Judy a Zjevení svatého Jana, a to vše v dopise č. 53, kap. 9, s. 101–102.

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) odkazuje na Juda 1,19

Augustin z Hippa (388–430 n. l.) cituje Judův list 19 v díle O křtu, Proti donatistům, kap. 50, s. 651

Augustin z Hippa cituje verš z Judy 24 jako slova apoštola Judy v díle O pokárání a milosti, kap. 10, s. 475 (sv. 5). Také v díle O Božím městě, kniha 18, kap. 38, s. 383

Jan Cassian (419–430 n. l.) cituje verš z listu Judy 5 jako slova apoštola v díle „Sedm knih“, kniha 5.9, str. 586

Jan Cassian zmiňuje jednoho z apoštolů a cituje verš 6 z listu Judy v díle „Druhá konference opata Serenuse“, kap. 8, str. 378

Cyril Alexandrijský (444 n. l.) odkazuje na verše 4, 5 a 19 z listu Judy

3. Svědectví kacířů a dalších autorů

Kacíř Priscillian (385 n. l.) odkazuje na verš 8 v listu Judy.

4. Nejstarší dochované rukopisy Judy vykazují drobné odchylky, avšak žádné teologicky významné chyby.

str. 72, papyry Bodmer 7 a 8: 1. list Petrův 1:1–5:14, 2. list Petrův 1:1–3:18 a list Judy 1–25. (cca 300 n. l.) Fotografie části tohoto rukopisu (zobrazující 2. list Petrův 1:16–2:2) se nachází v publikaci The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts, str. 468. Uvádí se tam, že rukopis je psán „dokumentárním písmem“.

p74 (=Bodmer 17) Skutky apoštolů 1:2–5, 7–11, 13–15, 18–19, 22–25; 2:2–4; 2:6–3:26; 4:2–6, 8–27; 4:29–27:25; 27:27–28:31; Jakubův list 1:1–6, 8–19, 21–23, 25, 27; 2:1–3, 5–15, 18–22, 25–26; 3:1, 5–6, 10–12, 14, 17–18; 4:8, 11–14; 5:1–3, 7–9, 12–14, 19–20; 1. Petrův 1:1–2, 7–8, 13, 19–20, 25; 2:6–7, 11–12, 18, 24; 3:4–5; 2. Petrův 2:21; 3:4, 11, 16; 1. Janův 1:1,6; 2:1–2,7,13–14,18–19,25–26; 3:1–2,8,14,19–20; 4:1, 6–7, 12, 16–17; 5:3–4, 9–10, 17; 2. Janův 1, 6–7, 13; 3. Janův 6, 12; Juda 3, 7, 12, 18, 24 (7. století)

7. století – 1968 – Text Nového zákona obsahuje Jakubův list 2:4 a 1. list Petrův 1:12

7. století – 1975 – Aland a kol., třetí vydání

6. století – 1998 – Aland a kol., čtvrté revidované vydání

str. 78 (= papyrus Oxyrhynchus 2684) cca 300 n. l. Juda 4–5, 7–8 Kniha The Complete Text of the Earliest New Testament Manuscripts na str. 602 uvádí, že se nejedná o příliš spolehlivý text. „Ve čtyřech verších obsahuje dvě jedinečná a tři vzácná čtení, z nichž všechna jsou v rozporu s nejstarším svědectvím [str. 72].“ (citováno z Grenfell a Hunt, Oxyrhynchus Papyrus, 34:4) Starší neznamená vždy lepší.

V syrském překladu Peshitto se kniha Juda nevyskytuje.

Sinaiticus [Si] (340–350 n. l.) obsahuje celý list Judův

Vaticanus [B] (325–350 n. l.) a Alexandrinus [A] (kolem roku 450 n. l.) obsahují celý list Judův.

Bohairská koptská verze [Boh] 3.–4. století

Sahidská koptská verze [Sah] 3./4. století

Filoxenův syrský rukopis [SyrPh] 507/508 n. l.

Efraemův Rescriptus [C] 5. století

Arménština [Arm] od 5. století

Harclejská sýrština [SyrH] 616 n. l.

gruzínština [Geo] od 5. století

Etiopština [Eth] od cca 500 n. l.

Více informací o raných rukopisech knihy Jude najdete na stránce www.BibleQuery.org/Jude Manuscripts.html.